Antonie Cebeová (1874 - 1953)

Paní  Antonie Cebeová  prožila většinu svého života v Mníšku pod Brdy po boku svého manžela MuDr. Jindřicha Cebeho,kterému v práci vesnického lékaře velice pomáhala. Dle vyprávění předků žili v lásce, úctě a dá se říci v pěkné pracovní symbióze,neboť zálibou paní Antonie byla  dnes říkáme osvětová činnost a vůbec celkové zlepšení života lidí té doby na vesnici.Ráda podporovala jakoukoliv uměleckou činnost, nejvíce však mníšecké ochotníky,kteří se jí velice líbily a jejich repertoár též umělecky hodnotila a usměrňovala. Ovšem největší počin paní Antonie bylo založení a řízení Okrašlovacího spolku v Mníšku pod Brdy. Hned první akcí spolku bylo postavení pomníku padlých v první světové válce k desátému výročí založení československého státu (1928).Toto výročí bylo v Mníšku velice okázale oslaveno. Velikou zásluhu má Okrašlovací spolek na zřízení parkové úpravy na nynějším náměstí Fr.X.Svobody, kterou se my nyní snažíme s většími či menšími úspěchy dále vylepšovat. Velice monstrózní akcí spolku bylo v době krize (1932) uspořádání sjezdu rodáků – na tehdejší dobu a prostředky velmi náročná svolávací akce.

Musíme též vzpomenout na pohnutější dobu v životě paní Antonie plnou hrůzy a strachu o rodinu. V době heydrichiády  za schvalování atentátu na Heydricha byl popraven její zeť – Dr. Šámal, syn kancléře prezidenta Masaryka – dcera byla poslána do koncentračního tábora v Osvětimi a její děti (Jiří a Alenka) za její nepřítomnosti,  byly odebrány  babičce a poslány do Německa na převýchovu. V této době se obyvatelé Mníšku snažily rodině Cebeových všemožně pomáhat a povzbuzovat aby vůbec tu hrůzu přežila.Po skončení války,návratu dcery a vnoučat (byly nalezeny pomocí spojenců),pro rychlé zapomenutí všech útrap se paní Antonie znovu vrhla do oblíbené spolkové činnosti. Netuše ovšem, že Okrašlovací spolek bude postupně umlčován jinou diktaturní  silou.Nový okrašlovací spolek by rád navázal na činnost původního spolku.  

Jaroslav Brabec