Josef Havlíček (*1928) se narodil v Mníšku za Sokolovnou č.p.173. Do školy chodil v Mníšku, a protože zde nebyla škola, která by pojala všechny žáky naráz, vystřídal řadu míst. Do první třídy chodil na dnešní Lesní správu, do druhé a třetí do domu, kde je dnes pošta, následně do třídy ve slepé uličce pod Malým náměstím (zde měl později zámečnictví pan Zikán). Měšťanku navštěvoval v budově dnešního Městského úřadu a pak jezdil rok na Dobříš do staré školy autobusem pana Chýly. V Praze navštěvoval dva roky ekonomickou školu a následně průmyslovku s maturitou. Po krátkém totálním nasazení na Severní Moravě a poválečné výpomoci v zemědělství u Kacovských, pracoval jako úředník v hospodářských družstvech v Lahovicích a Karlíně. Na vojnu narukoval ostříhaný do Rimavské Soboty za ministra Čepičky. Odtud ho převeleli do Michalovců k ministerstvu vnitra, aby nakonec skončil jako radista - spojař.Vzpomínal na cvičení s radiostanicí, kde se díky špatnému spojení nakonec jednotka scházela dva dny, nebo na to jak je četař jako “mladé” nechal v šeru zalehnout před domnělým nepřítelem, který se ukázal být kupkami hnoje. Nakonec byl úředníkem na Kovohutích, kde pracoval až do důchodu.

Mohl byste nám říci co si pamatujete z činnosti Okrašlovacího spolku na Mníšku?

Vím, že dělali cesty kolem Zadního rybníka. Připravovali tam patky pro zábradlí, ale to se myslím nedodělalo. U Zadního rybníka byl také altán. Upravovali prostor koupaliště - byla tam taková ohrádka pro neplavce a až deset kabin pro převlékání. Pro mě jako pro kluka byl nejzásadnější starý Hamrtál. Měl placatou čepici s nápisem OSM (Okrašlovací spolek Mníšek), proto jsme mu říkali “osma”. Před tím jsme utíkali z fotbalu, který jsme hráli na náměstí u záhonů.

Jaký máte výrazný historický zážitek z města či okolí?

Pamatuji si takové střípky z konce války. Pro mě bylo hodně zásadní, že mne ke konci války totálně nasadili na Severní Moravě k regulaci Odry. Ale byl jsem tam jenom chvíli. Jednou když jsme s kamarády šli do okolních usedlostí kvůli jídlu, tak jsme po návratu na ubytovně nikoho nenašli. Proto jsme se rozhodli jít domů. Po přechodu jednoho potoka jsme potkali skupinu pochodujících vojáků, kteří nám řekli, že by náš čin mohli brát úřady jako zběhnutí, ale naštěstí z toho nic nebylo. V Teplicích nám dal přednosta lístky na vlak a odtud jsme dojeli až do Prahy. V tu chvíli byla Praha v okolí nádraží Vršovice bombardována.

Seděli jsme s klukama před trafikou co byla naproti škole a projížděli kolem nás německé motorky s kulomety na blatníkách co jeli původně směrem na Dobříš, ale u Kaple byly záseky, tak se vraceli na Řevnice. Nic nám neudělali, vůbec si nás nevšímali. Přes Mníšek ke konci války jelo hodně techniky i tanků. Je zajímavé, že předválečná silnice (dlážděná do betonu) to všechno vydržela.

V sokolovně byli zajatí Italové, které hlídal Wermacht. A ti k nám chodili pro jídlo. Hlídači je pouštěli. Po revoluci se u nás někteří znovu stavili. Dali jsme jim trochu jídla na cestu. Říkali, že musí okamžité domů. Nevím jestli došli, už jsem o nich neslyšel.

Viděl jsem taky při revoluci uličkou od nás na Dobříšskou ulici, jak revoluční garda zastavila čtyři německé vojáky na kole. Ty kola jsem pak viděl opřená u Sokolovny. Asi je přidali k ostaním zadrženým Němcům, kteří se v Sokolovně shromažďovali. Říká se, že prý všichni skončili ve Zlaťáku.

Také si pamatuji na vozatajstvo co projíždělo kolem Sokolovny, asi bylo maršála Koněva. Nebo jejich ležení v lesíčku u Lhotky - všechno tam měli vysypané pískem. Vypadalo to jako rekreace. Říkalo se taky, že velitel zastřelil ruského vojáka přímo před mníšeckou ženou, která toho vojáka označila za “svůdce”.

Měl byste nějakou poznámku k proměnám místa, ve kterém žijete?

Spíš bych se věnoval okolí mého rodného domku za sokolovnou. Hodně se zde přestavovalo, ale i stavělo. Já jsem asi před deseti lety zboural stodolu, p. Šimonovský postavil patro, také Hladovcovic barák byl původně přízemní (v době kdy tam bydlel krejčí Procházka). I původní zámecká kovárna byla bez patra. Hodně změn se událo kolem sokolovny. Kuchyně původně nepatřila k Sokolovně, byl tam úřad strážníka Babora, který vydával potravinové lístky. Myslím, že patřil k četníkům, ale jako úředník - měl jinou uniformu a nenosil pušku. Na sál se původně chodilo ze dvora vchodem hned pod jeviště. Celý dvůr byl uzavřen velkými dřevěnými vraty. Přísálí s nářaďovnou vzniklo až později.

A nějaké obecné vzpomínky z Mníšku a okolí?

Byla tu taková skupinka lidí, co si dělali vzájemně žertíky. Patřili tam myslím Trnka - ten toho vymýšlel nejvíc, Veselý, Soběslavský, Sodoma a Zikán. Například když šli společně hrát karty na Kapli, schoval si tam p. Soběslavský stromek, který na chvíli nehlídal a doma pak, když ho rozbalil z něj opadali všechny větvičky, které mu kolegové ořezali. Nebo vzkázali p. Zikánovi, že má jet do Líšnice hledat k někomu vodu, a pak seděli na náměstí a koukali se jestli už jede. Samozřejmě, že ho do Líšnice nikdo nevolal. Nebo opět p. Zikán šel v hospodě na záchod, právě ve chvíli kdy ho tam hledala žena a zbytek osazenstva ji poslal na Skalku, že tam její muž před chvíli odešel.

Vy jste mi také říkal, že jste aktivně sportoval. Máte nějakou vzpomínku k tomuto tématu?

        V úvodu bych chtěl poděkovat svým rodičům, kteří mi nebránili hrát a podporovali mne v této činnosti. První vzpomínky na fotbal mám  na hřiště na šibenci. Kolem mého čtvrtého, pátého roku jsem se přidal k slavnostnímu pochodu s hudbou, který šel právě na toto hřiště. Myslím, že se tenkrát hrálo proti SK Radlice. Za Mníšek tam myslím hráli například bratři Knoblochové Václav a František nebo  bratři Šedivých. Na další fotbal si pamatuji na hřišti vedle řevnické napravo. To hřiště bylo trochu z kopce směrem k bažantnici. Viděl jsem fotku bratří Knoblochů s voli na tomto hřišti, jak se snaží sklon trochu upravit.

Později se hrál docela dobrý fotbal, kde  poli hráli: Václav Buňát, Knobloch - centrhalf, Gustav Strnad, Jarda Vondrák, Václav Smělý, Papík, Havránek a uičitě další, na které si nevzpomínám. V brance Jarda Vávra, Josef Kadlec, M.Hnátnický, Václav Havránek (zaskakoval když bylo třeba). Jiný hráč byl Franta Kocourek, který původně hrál za Davli a pak se oženil v Mníšku a hrál za Mníšek. Materiálně fotbalisty podporovali pan Klusáček a pan Knobloch. Také myslím pan Klusáček přivedl některé přespolní fotbalisty. Například Černého a Vokurku a ještě nějaké, ale ty si opět nepamatuji. Já jsem hrál od žáků až asi do svých 40 let. Většinou jsme začínali v sokole nebo v DTJ a pokračovali jsme v mužstvu, které podporovaly Hrudkovny.
První hokej si pamatuji na zadním rybníku formou turnaje. Hráli družstva Red River, Mníšek, Tanganika (když nastoupili na led měli říkanku:”Tanganika ať je u nás velká klika” po zápase “Tanganika byla u nás velká klika”) a West End. O přestávkách někdy vystupovali krasobruslařky.

Děkuji za rozhovor.

David Bílek

Plakát k jednomu z předválečných turnajů v ledním hokeji

P. Havlíček losuje Sportku v rámci jednoho fotbalového utkání

Mníšecký fotbalový tým. P. Havlíček klečící první zprava.