Vlastimil Dušek (roč. 1931) se narodil ve Zlatodole Roudný u Blaníka. Na Mníšek se přistěhoval ve svých deseti letech a bydlel postupně u Zámeckého rybníka, na náměstí a nakonec se přiženil do Stříbrné Lhoty. Na Mníšku chodil do základní školy, pak na měsťanku. Po maturitě na Obchodní akademii v Praze si v roce 1951, v rámci akce “77 000 úředníků do výroby”, mohl vybrat nástup do hutí či do dolu. Vybral si mníšeckou šachtu, kde začínal jako horník (fedrák - vozil vozíky s rudou). Po čtyřměsíčním (internátním) kurzu a dálkovému vystudování hornické průmyslovky se dostal až na pozici důlního měřiče (plat 1300kč za měsíc). Po zrušení dolu v roce 1965 přešel do Kovohutí (Hrudkoven). Jako bývalý horník odešel v 55 letech do důchodu.

Mohl byste nám říci co si pamatujete z činnosti Okrašlovacího spolku na Mníšku?

Všichni víme, že předsedkyní byla paní doktorová Cebeová. Spolek měl ale i jednoho zaměstnance - p. Hamrtál. Měl placatou čepici s nápisem OSM (Okrašlovací spolek Mníšek), proto jsme mu říkali “Osma”. Když jsme hráli v parčíku na náměstí - tam co je dnes fontánka - fotbal, tak nás odtud vyháněl. Pokud vím, spolek se staral o lavičky, parčík a hlavně o koupaliště na Zadňáku. Mimochodem jsem rád za současné mobilní lavičky ve městě. Můžete si je posunout do stínu a jsou docela i pohodlné. Kolem “Prostředňáku” byla krásná udržovaná cestička, která vedla Kněžskými až k Frýdlovi na Kytínskou. Na ní byl nad Zadňákem altánek. Chodili jsme sem s děvčaty na rande. Taky si vzpomínám na plavecké závody, které se na Zadňáku pořádaly v areálu koupaliště co měl v nájmu řezník p. Naxera. Docela by mě zajímalo, kdo tento záslužný spolek sponzoroval. Stát to prý nebyl, možná místní živnostníci?

Jaký máte výrazný historický zážitek z města či okolí?

Jednoznačně největší zážitek mám z příjezdu Rusů v roce 1945. Celkově byla šťastná nálada z konce války, cítil jsem ten konec napětí, klid. Z té doby jsou to takové jednotlivé obrazy. Jak jsme plavili koně ruského vozatajstva na Zámečáku. Dříve ještě jak Jarda Drábek jezdil na koni k partyzánům s jídlem a prý snad i s informacemi, které ho pak stály život. (K této události má zajímavý materiál z úřadu …...paní Janů. pozn. red.)

Rád vzpomínám na práci na šachtě. Všichni jsme tam byli kamarádi, parta. Všichni jsme si tykali. Tam se na sebe musíte stoprocentně spolehnout, jde tu o život. Pro mě to byla zajímavá práce. Nastoupil jsem za 5,02 kč za hodinu, to byly tehdy docela pěkné peníze. Dělalo se i v sobotu. Všichni jsme tam byli úderníci. V dole bylo 13 stupňů, tak jste musel makat, abyste nezmrzl. Do roku 1953 jsme dostávali červené potravinové lístky, na které jsme dostávali dobré jídlo. Bylo jich tolik, že z nich horník uživil dobře celou rodinu.

“ Ireno, pojď nám říct co si pamatuješ z historie.” Pan Dušek povolal svojí ženu, která vyprávěla následující příběh. Pamatuji si, jak koncem války k nám domů přišli pozdě večer partyzáni. Byli to Rusové a chtěli pytel na jídlo. Do něj dali všechen chleba co jsme doma měli (babička pak v noci ještě zadělávala na nový). Dostali ještě knedlíky s vajíčkem a pak táta s ještě jedním odešli do vedlejšího pokoje poslouchat Londýn. Pravděpodobně to byl velitel, měl takovou lepší uniformu. Táta měl pod postelí takovou dřevěnou bednu a v ní sestavené rádio, které bylo schopné přijímat tyto relace. Všechna rádia v protektorátu musela mít vymontované lampy, aby nešel poslouchat zahraniční rozhlas. Za to byl trest smrti. Pak odešli a nevím jestli šli pro jídlo ještě k jiným lidem.

Měl byste nějakou poznámku k proměnám místa, ve kterém žijete?

Pro mě jsou velké dárky kanalizace a autobusová doprava Uher. I když pan Slabihoudek reagoval vždy dobře a rychle, jsem rád, že už nemusím pořád kontrolovat jímku. A autobus teď jezdí do Lhotky čtrnáctkrát za den, to je velmi příjemné. Dostaneme se do Mníšku pohodlně v podstatě vždy když potřebujeme. Líbí se mi taky současná úprava náměstí. Samozřejmě je to otázka. Můžou být lidé, kteří s jeho podobou nesouhlasí, ale mě se líbí. U nás ve Lhotce jsem rád za novou hasičárnu s knihovnou. Je to takové místní kulturní/komunitní místo. Chodíme s paní do knihovny a je tu velký výběr. Využívají nějakou možnost zápůjček mezi knihovnami z Příbrami.

Pan Dušek u důlního nivelačního přístroje