Vladimíra Málková (nar. 1935)- narodila jsem se na Mníšku a chodila tu do škol. Tak jako všichni moji vrstevníci jsem vystřídala hodně budov. První třídu jsem vychodila na dnešní poště, druhou třídu jsme měli s paní Knoblochovou na faře (dnešní Oáza), potom škola na dnešním úřadě. Třídy byly taky na lesní správě, nebo u Znamenáčků (u Čumrdů). Pak jsem studovala v Praze a do roku 1958 pracovala na umístěnku na ministerstvu zdravotnictví.  Dalším místem byl na dva roky odbor zdravotnictví na Dobříši. Pak zrušili okres, tak jsem přešla na na ÚVR (Ústav pro výzkum rud - dnešní PURUM) a nakonec až do důchodu Kovohutě. Jako dcera učitele jsem se často pohybovala okolo otcových aktivit.  Proto jsem se pak také angažovala ve Svazu žen, v Červeném kříži?? a třeba pěveckém kroužku Blodek. Se svazem žen jsme pořádali pravidelné velikonoční a vánoční výstavy, v osmdesátých letech jsme pořádali bazary pro lidi.

Mohla byste mi říct co si pamatujete z činnosti Okrašlovacího spolku na Mníšku?

Moc Vám toho asi neřeknu, po válce a v padesátých letech, kdy činnost spolku končila, jsem studovala a pak pracovala v Praze. Ale pamatuji se, že spolek zavezl strouhu co vedla kaštanovou alejí na náměstí a dali tam lavičky. Myslím, že se také podíleli na instalaci sochy F.X.Svobody na náměstí. Původně, ale byla v parčíku před farou, někde tam co se dnes vztyčuje májka. Pak byla nějaký čas deponována u pana Thieleho ve skladu dřeva a nakonec ji dali na dnešní místo. Cestičky u Zadňáku, plavecký areál a altánek to Vám asi říká každý.

Jaký máte výrazný historický zážitek z města či okolí?

Tak asi jako každý mého věku, mám nejsilnější vzpomínky na konec války. Přes Mníšek ke konci války projelo přímo pod našimi okny okolo 25.000 Němců, to jsme byli tři dny schovaní v baráku ve sklepě. Nahoře u Zápalů se střílelo, prý tam měli vyvěšený český prapor. Nakonec jsme se schovávali i před Rusama. Jak viděli někde světlo, tak tam přišli a brali si co se jim líbilo.  Přišlo mi, že si s nimi velitel moc nevěděl rady (sídlil u Wagnerů). Myslím, že ty nejvíc problematické zavírali do sklepa na zámku kde bylo velitelství. U zámku byl ve starých sklenících sklad německého oblečení, po květnové revoluci se to částečně rozebralo a rozhlas pak hlásil, že by to lidi měli vrátit. My jako děti jsme si tam později brali helmy co tam zbyly a sáňkovali na nich na náměstí. Odpoledne děti a večer dospělí.

Zajímavé bylo taky otevření školky na Mníšku na Malém náměstí 1.září 1950. Moje matka tam vařila. Pojmenována byla po matce stavbyvedoucího Josefa Nováka - školka Josefy Novákové. Ten prý pozval sousedy a místní potentáty na zapití díla do Prahy a když byla zábava v nejlepším, tak tam všechny nechal a utekl do zahraničí.

Pro mě osobně bylo velkým zážitkem biřmování v roce 1947, kterého se účastnil pan kardinál Beran, protože jsem mu říkala přivítání. Mám z toho i fotografii.

Otec byl docela význačnou postavou mníšeckého života. Řekla byste něco o něm?

Můj otec Emanuel Ciszewski přišel do Mníšku ve dvacátých letech jako učitel. Učil zde až do své smrti v roce 1950. Vždycky měl první třídy, protože to s malými dětmi uměl. Byl v I.světové válce a odtud si přivezl revmatismus, díky kterému nemohl dělat těžké práce. Zato byl snad ve všech spolcích co na Mníšku byly. Byl u sokolů, pomáhal v okrašlovacím spolku, účastnil se divadel, s panem Martínkem vedli pěvecký kroužek. Založil na Mníšku první knihovnu, kterou kolem roku 1942 předával Krásovi.

Měla byste nějakou poznámku k proměnám místa, ve kterém žijete?

Když vezmu takové ty obecné změny, tak vidím, že zaniklo hodně živností, zmizeli pekaři, kováři, povozníci. Zanikly spolky věnující se divadlu. Zmenšuje se také počet obchodů. Osobně se mi nelíbí současná úprava náměstí a příjezd do Mníšku. Na druhou stranu se zlepšila doprava. Zejména obchvat Mníšku nám velice pomohl. Před jeho otevřením se v pátek nebo neděli nedala vůbec přejít silnice. Pamatuji se také, když pan Kacovský domluvil zavedení rozhlasu. Do té doby hlásil p.Krech z věže kostela. Velká proměna Mníšku nastala rozhodnutím rozšířit těžbu pod Skalkou a následnou výstavbou Hrudkoven. Nebyla to jen proměna ve výstavbě, ale hlavně sociální. Přišlo hodně nových lidí, životní standard na Starém sídlišti byl výrazně vyšší než ve městě a z toho vzniklo pnutí, které se třeba projevovalo tím, že jedno zasedání zastupitelů muselo být na Starém sídlišti a jedno ve městě. Ale dnes se to již tak moc neprojevuje, také těch spolků přibývá.

děkuji za odpovědi D.Bílek

Paní Málková při biřmování s kardinálem Beranem